Soumrak nad
Mračnodolem
« O příběhu »
Když poslední korunní princ Žernov padne na schodišti vlastního paláce, čtyři klany Mračnodolu rozdělí trůn mezi sebe. Nikdo netuší, že páté klanové znamení leží zakopané pod kamením kuchyňského dvora — a že chlapec, který jej najde, mluví ve spánku jazykem, který si pamatuje jen mráz.
Stará Heřmana z klanu Třesků sebrala mrtvému princi pečetní prsten dřív, než stačili zavřít dveře komnaty. Mladý Tomon z klanu Větveňů přišel kuchyňským vchodem, jak je u Větveňů zvykem. Ani jeden z nich nevyslovil pátý klan nahlas — protože pátý klan v Mračnodolu už dvě stě let neexistoval.
A přesně to byl důvod, proč chlapec Vavřinec, dvanáctiletý a špinavý od popela, slyšel princův pád úplně jinak než oni. Slyšel ho jako píseň. A když ji slyšel, zpíval s ní — tiše, šeptem, v jazyce, který si pamatuje jen mráz.
Soumrak nad Mračnodolem je kronika roku, ve kterém se čtyři klany rozhodnou, kdo z nich padne první — a chlapec, který nikdy neměl mít hlas, je donucen pochopit, proč se Heřmana neusmívá, proč Tomon čeká, a proč Vavřincův otec řekl jen tu jednu jedinou větu: nezpívej.
